Na léto 2010 nechali američtí veteráni Bad Reliogion zabookovat evropské turné. Zdá se to neuvěřitelné, ale tahle kapela v rámci šňůry slavila 30 let existence (no jestli dobře počítám, tak už vlastně jedou jednatřicátý rok). Přiznám se, že mně samotnému se z toho trochu zamotala hlava. Nejsem skalní fanoušek, ale v druhé půlce devadesátých let patřili BR k pravidelnému repertoáru, který jel v mém kazeťáku. Byla to hezká puberta a je jistě jen fajn, že se člověk k takový muzice mohl průběžně vracet a při poslechu spokojeně vrnět: “Jo to byly léta, když se hrálo z The Gray Race”. Od mého neo-punk období uplynulo deset let, což jsem si spočítal až ve chvíli, kdy jsem stál nad plakátem, který oznamoval, že 18.8.2010 budou BR v Praze.

Takže hurá do Lucerna baru. Bylo zajímavý pozorovat strukturu posluchačů – krom mladých punk kids tu bylo i spousta fousáčů od rodin. Už jen podle toho bylo jasné, že dneska nehrají žádné hvězdičky pro letošní léto, ale ostřílení chlápci, kteří mají za sebou notně dlouhou cestu. Celej cirkus začali švédští Misconduct. Muzika složená z osvědčených neo-punk klišé neurazila (ale ani nepotěšila), ale pohled na kapelu byl pro mě skličující! Kuci se navlíkaj do punk převleků (kravatky ve stylu My Chemical Romance), makaj na účesu a prostě nezapřou, že mají vizážistu, který se z nich snaží udělat “produkt” pro čtenáře Brava. Hlavně outfit zpěváka a kytaristy Fredrika Olssona mě pobavil. Chlapi, tak z toho jsme snad už vyrostli, ne? No právě že nevyrostli a překvapilo mě to u lidí, kteří toho mají už taky dost za sebou. Máte tohle zapotřebí, pánové? Dráždily mě i ty řeči: “Ahoj děcka, my jsme Misconduct a hrajeme srdíčkem, máme vás rádi, ruku na to! a teď skáčeme a všichni!” Nicméně musím poznamenat, že většina sálu se bavila a v kotli to začalo pomalu vřít.

Ty pravý polena pod výheň mohl ale přiložit jen Greg Graffin a spol. Samozřejmě, že jsem čekal, jak vypadají, kolik mají vrásek a kolik jim zbylo vlasů. Greg se rozhodně netvářil, že je největší punkáč na světě (tenhle dojem se nám snažil vnutit jen frontman z Misconduct) a vypadal naprosto civilně – černý triko s límečkem a řidnoucí vlas – seriozní tatík. Kytarista Greg Hetson úbytek vlasů maskoval vyholenou hlavou a Brian Baker, někdejší zakládající člen straight edge hardcore legendy Minor Threat, měl vlasů stále dost, ale trošku přibyl na váze. Opravdovým fešákem zůstal snad jen šedivěcí lišák basák Jay Bentley a samozřejmě bubeník, (oproti zbytku kapely) mladík Brookse Wackerman. Ano, tihle pantátové by bez přehánění mohli být otci poloviny sálu. Vyjma současného bicmana, který do kapely nastoupil po zranění veterána devadesátých let Bobbyho Schayera, se zbytek původní sestavy narodil v první polovině šedesátých let.

Hned po nástupu jednotky jsem zatlačil slzu: kde je Brett Gurewitz, protiklad akademika Grega Graffina, bouřlivák, který dvakrát kapelu opustil (není tajemství, že v tom v obou případech svůj díl sehrál chlast a heroin), autor nebo (společně s Graffinem) spoluautor většiny materiálu BR a v neposlední řadě majitel nezávislého labelu Epitaph (a ruku na srdce koho z vás tohle vydavatelství neovlivnilo – NOFX, Refused, Converge a samozřejmě BR jsou přece základ). No takže večírek, kde se vzpomínalo na těch parádních 30 let, se odbýval bez jednoho z hlavních aktéru. To mě opravdu mrzelo, nicméně musím podotknout, že tempu večera to neubralo.

Graffin a Gurewitz jsou sice pankáči, ale taky hudební talenti. Projděte si živou kompilačku 30 Years Live, kterou kapela v květnu dala jako dárek ke stažení, a zjistíte, že tohle nemá slabá místa. Jejich muzika je pop-punk (a nemyslim tím nic sprostého!). Jsou to melodie, který, když si pustíte ráno k snídani, nepustí vás celý den a budete si až do večera broukat třeba “I’m going for a walk.“ Byla to čirá radost a BR pěkně přikládali pod kotel a já tál speciálně při věcech jako American Jesus (z desky Recipe for Hate) nebo A Walk (z desky The Gray Race, která je pro mě srdeční záležitostí). Ostrou tečkou setu mohl být v rámci přídavků jedině Punk Rock Song, který donutil zpívat snad i šatnářky. BR jsou ve formě, táhne jim na padesátku, hrajou spolu přes 30 let a ničeho z toho se nebojí – naopak, vědí že vládnou a vařící pit pod pódiem to ví ještě líp, a tak se těšim v září na novou desku The Dissent of Man, který bych si zřejmě nevšiml, nebýt tohoto večera, prostě proto, že už jsem „senilní“.

Pod čarou dvě věci: I jeden buran může udělat vroubek na jinak krásnym zážitku. Díky jednomu opičákovi, jsem půlku koncertu strávil s mokrejma zádama – ne pivní lázně jsem si neobjednával! Greg mě sice dojal hláškami o tom, jak má rád vinyl a že se tedy máme těšit na nový elpíčko, nicméně mě mrzelo, že kapela nepřivezla jedinou desku. Veškerý merch tvořily hadry a z toho jsem už vyrost. Kdyby měli třeba The Gray Race na vinylu, asi bych pustil chlup. Ale jinak díky za krásnej večer, pánové!

Na léto 2010 nechali američtí veteráni Bad Reliogion zabookovat evropské turné. Zdá se to neuvěřitelné, ale tahle kapela v rámci šňůry slavila 30 let existence (no jestli dobře počítám, tak už vlastně jedou jednatřicátý rok). Přiznám se, že mně samotnému se z toho trochu zamotala hlava. Nejsem skalní fanoušek, ale v druhé půlce devadesátých let patřili BR k pravidelnému repertoáru, který jel v mém kazeťáku. Byla to hezká puberta a je jistě jen fajn, že se člověk k takový muzice mohl průběžně vracet a při poslechu spokojeně vrnět: “Jo to byly léta, když se hrálo z The Gray Race”. Od mého neo-punk období uplynulo deset let, což jsem si spočítal až ve chvíli, kdy jsem stál nad plakátem, který oznamoval, že 18.8.2010 budou BR v Praze.

Takže hurá do Lucerna baru. Bylo zajímavý pozorovat strukturu posluchačů – krom mladých punk kids tu bylo i spousta fousáčů od rodin. Už jen podle toho bylo jasné, že dneska nehrají žádné hvězdičky pro letošní léto, ale ostřílení chlápci, kteří mají za sebou notně dlouhou cestu. Celej cirkus začali švédští Misconduct. Muzika složená z osvědčených neo-punk klišé neurazila (ale ani nepotěšila), ale pohled na kapelu byl pro mě skličující! Kuci se navlíkaj do punk převleků (kravatky ve stylu My Chemical Romance), makaj na účesu a prostě nezapřou, že mají vizážistu, který se z nich snaží udělat “produkt” pro čtenáře Brava. Hlavně outfit zpěváka a kytaristy Fredrika Olssona mě pobavil. Chlapi, tak z toho jsme snad už vyrostli, ne? No právě že nevyrostli a překvapilo mě to u lidí, kteří toho mají už taky dost za sebou. Máte tohle zapotřebí, pánové? Dráždily mě i ty řeči: “Ahoj děcka, my jsme Misconduct a hrajeme srdíčkem, máme vás rádi, ruku na to! a teď skáčeme a všichni!” Nicméně musím poznamenat, že většina sálu se bavila a v kotli to začalo pomalu vřít.

Ty pravý polena pod výheň mohl ale přiložit jen Greg Graffin a spol. Samozřejmě, že jsem čekal, jak vypadají, kolik mají vrásek a kolik jim zbylo vlasů. Greg se rozhodně netvářil, že je největší punkáč na světě (tenhle dojem se nám snažil vnutit jen frontman z Misconduct) a vypadal naprosto civilně – černý triko s límečkem a řidnoucí vlas – seriozní tatík. Kytarista Greg Hetson úbytek vlasů maskoval vyholenou hlavou a Brian Baker, někdejší zakládající člen straight edge hardcore legendy Minor Threat, měl vlasů stále dost, ale trošku přibyl na váze. Opravdovým fešákem zůstal snad jen šedivěcí lišák basák Jay Bentley a samozřejmě bubeník, (oproti zbytku kapely) mladík Brookse Wackerman. Ano, tihle pantátové by bez přehánění mohli být otci poloviny sálu. Vyjma současného bicmana, který do kapely nastoupil po zranění veterána devadesátých let Bobbyho Schayera, se zbytek původní sestavy narodil v první polovině šedesátých let.

Hned po nástupu jednotky jsem zatlačil slzu: kde je Brett Gurewitz, protiklad akademika Grega Graffina, bouřlivák, který dvakrát kapelu opustil (není tajemství, že v tom v obou případech svůj díl sehrál chlast a heroin), autor nebo (společně s Graffinem) spoluautor většiny materiálu BR a v neposlední řadě majitel nezávislého labelu Epitaph (a ruku na srdce koho z vás tohle vydavatelství neovlivnilo – NOFX, Refused, Converge a samozřejmě BR jsou přece základ). No takže večírek, kde se vzpomínalo na těch parádních 30 let, se odbýval bez jednoho z hlavních aktéru. To mě opravdu mrzelo, nicméně musím podotknout, že tempu večera to neubralo.

Graffin a Gurewitz jsou sice pankáči, ale taky hudební talenti. Projděte si živou kompilačku 30 Years Live, kterou kapela v květnu dala jako dárek ke stažení, a zjistíte, že tohle nemá slabá místa. Jejich muzika je pop-punk (a nemyslim tím nic sprostého!). Jsou to melodie, který, když si pustíte ráno k snídani, nepustí vás celý den a budete si až do večera broukat třeba “I’m going for a walk.“ Byla to čirá radost a BR pěkně přikládali pod kotel a já tál speciálně při věcech jako American Jesus (z desky Recipe for Hate) nebo A Walk (z desky The Gray Race, která je pro mě srdeční záležitostí). Ostrou tečkou setu mohl být v rámci přídavků jedině Punk Rock Song, který donutil zpívat snad i šatnářky. BR jsou ve formě, táhne jim na padesátku, hrajou spolu přes 30 let a ničeho z toho se nebojí – naopak, vědí že vládnou a vařící pit pod pódiem to ví ještě líp, a tak se těšim v září na novou desku The Dissent of Man, který bych si zřejmě nevšiml, nebýt tohoto večera, prostě proto, že už jsem „senilní“.

Pod čarou dvě věci: I jeden buran může udělat vroubek na jinak krásnym zážitku. Díky jednomu opičákovi, jsem půlku koncertu strávil s mokrejma zádama – ne pivní lázně jsem si neobjednával! Greg mě sice dojal hláškami o tom, jak má rád vinyl a že se tedy máme těšit na nový elpíčko, nicméně mě mrzelo, že kapela nepřivezla jedinou desku. Veškerý merch tvořily hadry a z toho jsem už vyrost. Kdyby měli třeba The Gray Race na vinylu, asi bych pustil chlup. Ale jinak díky za krásnej večer, pánové!

picasaweb.google.com/tomas.sibek/BadReligion

Vyšlo na Musicwebu: webcitation.org/5sQJXtiM5

Spoustě z vás už jsem tu naší letní story vyprávěl a dalším ne? Mnozí nevěřícně kroutili hlavou. Ale ano je to tak: od května jsme se chystali ke stěhování na Břevnov a sháněli nájemníka do naší garsonky na Jižáku, a když jsme se pak na Patočkovu přestěhovali, zjistili jsme, že přes naše nesporné sympatie k majitelům domu a k okolí Břevnova, nedáváme to sousedství s velkou silnicí. Jo ten provoz se nezastavoval ani v noci a klid od aut byl většinou od půlnoci do cca pěti hodin ráno. A to je na nás málo – Magdu probudí i myší prd. Marná sláva na Jižáku člověk přivykl klidovýmu standardu, který několikrát v roce rušili maximálně řvoucí vožralové. Po několika probdělých nocích jsme udělali jasné rozhodnutí: TADY NE. No takže po 14ti dnech na Břevnově jsem rozběhl další stěhovací kolotoč. Hledání novýho bydlení a hledání nových nájemníků, kteří by Břevnovský byt převzali po nás. Všechno bylo spočítáno na dny, nic se nesmělo pokazit. A ono to klaplo – díky Bohu! Prošli jsme několik bytů a objevili parádní bejvák v Horních Měcholupech, kousek od kostela v Petrovicích, kde jsme měli svatbu. Nečekaně jsme stihli i čtyřdenní oddych v Moravském krasu v okolí Blanska a 30.7. jsme se stěhovali. Chybama se člověk učí a otevřeně přiznáváme, že jsme udělali botu. Naše díky patří rodině a karamádům, co s náma měli trpělivost a pomohli nám celej ten cirkus dvakrát přestěhovat. Díky a naviděnou v Měcholupech.
-
Mimochodem už se v Brně nebudu bát řikat lidem odkud jsem. Když jsem teď spolužačce z Vysočiny řekl, že jsme se odstěhovali do Horních Měcholup, zeptala se, jestli “je to za Prahou”. Paráda!, je ze mne vidlák z Horní Dolní. Nikdo nemusí vědět, že je to v paneláku 10 minut od metra. Jak řikala Magda, zahrádka ze sadem to nejni, ale pro tenhle čas je to ideální dno pytle k žití. Dovi v Měcholupech.
-
Doporučuju portál bezralitky.cz – našel jsem tam nájemníka do garsonky i do Břevnovského bytu a konečně i naše stávající doupě v Měcholupech.

Ochutnávky k poslechu:
http://obstacles.bandcamp.com

Můj příběh s Obstacles:

05.03.2002 Children of Fall, Balaclava, klub 007 Strahov, Praha
24.01.2008 Obstacles, Balaclava, klub 007 Strahov, Praha
11.09.2009 Obstacles, Fly! Fly! Fly!, Bárka, Točník
21.08.2010 Obstacles, Mother, klub 007 Strahov, Praha

myspace.com/wearemother

Obal v režii Štěpána Adámka:

• shitupper.blogspot.com
• twitter.com/Sadamek_

Letec jsem byl na táboře opravdu jen pár dní. Nestíhačka.

RAVELIN 7, AMBROSIA, ADMIT ONE’S GUILT
18.6.2010 – Praha, Café na půl cesty

Tomáš, Michal, Magda a lidi okolo nich dělaj koncerty už strašně dlouho. V naprostý vetšině českejm kapelám a vždycky jsou něčím zvláštní. Stojej i za KrhFestem, starým hc zinem Inej Výběr nebo za literárním zinem Via Immunita. Za vším, co dělaj vidím nějakej smysl nebo aspoň zájem. Pokud někdy máte z nějakejch aktivit pocit, že je žene stervačnost, tak tady je to opak. Teda aspoň tak to na mě působí. Hledání místa pro tenhle koncer provázely problémy, ale naštěstí nakonec klaplo Café na půl cesty, což byla jistojistě dobrá volba. Zažil jsem tam už několik nezapomenutelných koncertů. Hlavně FLOWERS FOR WHORES s LAKMÉ a JOHN BALL s ADMIT ONE’S GUILT. Tenhle se zařadil po jejich bok. Vzhledem k tomu, že jsem se musel dost učit jsem dorazil trochu později, akorát když začínala AMBROSIA. Nikdy to nebyla moje srdcovka, ale pamatuju si starý koncerty na sedmičce – benefity na Svobodu Zvířat a OHZ – a tam se mi to vždycky líbilo. Teď už mi to bohužel nic moc neříká. Metalcore. RAVELIN 7 mám hodně rád a vždycky jsem měl. Poslednímu albu “Světasál” jsem chvilku nemohl přijít na chuť, ale o to víc si mě pak získalo. Naposledy jsem je viděl na výborném koncertu v Jelení, už ani nevím kdy. Dověděl jsem se nedávno, že s RAVELIN 7 zas nastálo zpívá Honza Mužík, z čehož jsem měl samozřejmě velkou radost, protože desky s ním mě nejvíc bavily, i na “Světasálu” byl song, kterej nazpíval on, pro mě top. A navíc jsem nestihl časy, kdy bych ho mohl vidět s Ravelinama naživo. Takže očekávání. A výsledek je o hodně předčil. Tahle kapela zraje a to jako fakt. Čím dál lepší. Jsou strašně moc technicky namáklí, hlavně bubeník, kterej tam snad hrál původně, ale teď po dlouhý pauze vrátil. Ale technický orgie nejsou na škodu a pořád je to ukrutný emo. No a samozřejmě ten vokál nezklamal. Hrozně se mi líběj texty, je jim rozumět a celkově týhle kapele jde věřit každý slovo. Nevím, co bych napsal dál. Snad jen že v současný době asi neváím o lepší český kapele.

saluteutopia.blogspot.com/2010/07/emo-vole.html

youtube.com/user/Lakme666

Ja rodinny stribro rozsiril o Red Album.

A vcera konecne i o Blue Record. Epopej od Baroness u konce?

Je to pohodlné, ale život je krásný, když není pohodlný.

dominikduka.cz/rozhovory

Refresh POP accounts

Už několikrát jsem se svěřoval, že Gmail je řídící jednotka mojí práce. Vše centralizuji do svého hlavního Gmail účtu. Maily se mi z několika lokalit přeposílají a ve dvou případech se tahají přes POP3 server z jiných účtů. Maily se ze serveru stahují cca 1x za 30 minut (plus/mínus). Pro získání pošty mimo tento harmonogram, bylo nutné použít příkaz v záložce: /settings/accounts. To bylo dost nepraktické. Proto mě na jaře potěšila funkce “Refresh POP accounts“, která přidala do základní nástrojové lišty button pro aktualizaci mailů stahovaných přes POP3 – sláva.

Superstars

Starší Gmail Lab, který jsem pro sebe objevil až nyní, jsou “Superstars“. Označit si vybrané maily hvězdičkou v základní verzi Gmailu bylo fajn, když je nyní ale k dispozici paleta znaků, které začnete používat pro různé druhy významů, rázem se Gmail změní v efektivního správce úkolů. Znak vykřičníku používám pro označování mailů s “úkoly”, znak otazníku pro složku mailů, kde “čekám na” odpověď. No a známé labely dávají mailům kontext, díky němuž si snadno můžu zobrazit úkoly firemní nebo osobní. Stačí si jen do webového browseru zazáložkovat důležitá vyhledávání v Gmailu. Např. (jedno z mých zásadních vyhledávání):

“label:tom AND has:yellow-bang”

Vyhledá maily s labelem “tom”, co jsou zároveň označené symbolem vykřičníku.

URL je trochu delší:

https://mail.google.com/mail/#search/label%3Atom+has%3Ablue-info
label:tom has:blue-info

Multiple Inboxes

Zajímavé je rozšířenou paletu “hvězdiček” (symbolů) doplnit o další z testovaných funkci z nabídky Gmail Labs, která se jmenuje “Multiple Inboxes“. V rámci Doručené pošty (Inboxu) si můžete nedefinovat další seznamy mailů. Pokud použijete výše uvedené dotazy typu “label:pracovni AND has:yellow-bang”, můžete si vedle doručené pošty nechat zobrazovat třeba maily s úkoly. Mně se to při práci maximálně osvědčilo.